 |
August SedláčekKrok a jeho dcery
Minula léta, minuly věky. Modlitba prvních Čechů vyplňovala se, když jich všude přibývalo. Ale čím hlouběji vnikali mezi lesy, tím méně bylo mezi nimi řádu. Silný tiskl slabého a bohatí křivdili chudým.
I byl té doby muž jeden jménem Krok, který sídlil na hradě svém Krokově neb Krakově, hojně jsa nadaný statky pozemskými, dvory, rolemi, lukami, povahy spravedlivé a poctivé. K němu utíkali se ve svých radách všichni pronásledovaní, a poněvadž hlas jeho mnoho vážil v tom lidu, neměl ani bohatý té mysli, aby mu odporoval. Tedy Krok jako soudce volal strany před sebe; žádnému neublížil, nýbrž každému nalezl po právu. Tedy byla země za něho upokojena, a řád a právo platily všudy.
Tento moudrý muž měl tři dcery, rovněž moudré, ne-li moudřejší; jistě však byly moudřejší nežli každý muž tehdejší.
Nejstarší dcera nazývala se Kazi, jež znala všechny byliny a jich vlastnosti; utíkali se k ní nemocní, a mnohého zachovala při živobytí, který by byl bez její pomoci smrtí sešel. Proto ji také lid ctil, a když zemřela, pochovali ji nedaleko hradu jejího Kazína a nad jejími ostatky nasypali vysokou mohylu; neb čím více lidí sypalo, tím vyšší byla mohyla. A když již dávno Kazi nebylo, přece jen na ni lidé pamatovali, a komu nebylo pomoci, o tom říkávali: „Tomu by ani Kazi nepomohla.“
Prostřední dceři, která vystavěla hrad Tetín, říkali Tetka. Ta učila lid nevzdělaný a hrubý, aby se klaněl bohyním v lesích.
Nejmladší ze dcer byla Libuše, ale ta byla ze všech nejmoudřejší, znajíc pře tak moudře rozsuzovati jako otec její, ale darem uhodnouti budoucí věci překonávala všechen rod Krokovců. A poněvadž byla dívka těla krásného, mravů čistých, a co prorokovala, vždy se vyplnilo, všechen národ, potázav se o tom, vyhlásil ji za svou kněžnu.
Libuše sídlila na hradě Libušíně, kterýž založila a vysokými náspy ohradila tak, že pokládán byl za hrad velice tvrdý a nedobytný.
|
