 |
August SedláčekDívčí válka
Když Libuše panovala, dívky měly mnohem větší volnost než potom. Nebylo mezi muži a ženami, co se týče zaměstnání, žádněho rozdílu, a proto dívky tak dobře se cvičily v bojování jako mladíci a po lesích štvaly plachou zvěř tak obratně jako každý jinoch.
Tehdy žádná nečekala, až muž přijde a ji za manželku pojme, nýbrž každá sama volila si muže, který se jí líbil. Tu pak sebralo se po smrti Libušině množství dívek, které o pouta manželství nestály, na vysokou horu, a postavivše tu dřevěný hrad, daly mu jméno Děvín, jako by říkaly Dívčí hrad. Jinoši pak, kteří marně čekali na vyvolení, rozzlobili se z toho tak, že ihned si postavili také hrad na skále mezi chrastím, která od Děvína byla daleko jen na zatroubení. Proto se hradu říkalo Chrasten, ale když byl později sídlem knížecím, říkalo se mu Vyšehrad.
Z obou hradů válčeno potom, a ta válka slove dívčí. Obě strany se držely dobře, a k rozhodnutí nepřicházelo; neb jednou vyhrály dívky, poněvadž byly chytřejší a jinochy obelstily, a podruhé zvítězili jinoši, poněvadž byli silnější než panny. Kdykoliv nějaká strana prohrála, byl na nějaký čas pokoj, poněvadž si nedůvěřovala na nepřítele udeřiti.
Když se obojí navolili války a jednou zase příměří nastalo, shodli se na tom, aby si ustrojili hody a bavili se hrami. Tři dni měly ty hody trvati, ale vpravdě netrvaly déle než den. Neb když jinoši pojedli s dívkami a okoušeli medoviny, kterou jim panny s úlisnou laskavostí podávaly, tu se jim teprve zachtělo žízeň hasiti, a která komu dávala medoviny, ta mu padla do oka, že nechtěl bez ní býti.
A tak vesele druh družce připíjel až do noci, a když měsíc svítil z vysoka, osvěcuje ty blažené lidi stříbrným svým světlem, tu zatroubil jeden z nich v roh a lvovým hlasem zavolal v síni: "Vstaňte! Dosti jste se již pobavili hrou, pojedli a popili. Hle, zlatá bohyně zve vás trubkou šepotnou."
Vtom každý uchytil dívku, při níž stál a která se mu nejlépe líbila, a unesl ji do svého domu. Když pak býlo ráno, tu šťastní manželé odnesli jídlo a medovinu z Děvína a prázdné stěny spálili.
Od té doby byl v Čechách ten zvyk, že vždy jinoch si volil dívku a ženy mužů poslouchaly.
|
