 |
August SedláčekO erbu střely s prstenem Sirakovských z Pěrkova
Jednou před dávnými dobami vedlo se Moravanům zle, když nepřátelé pohané do jejich země vpadli. Ti plenili, brali, loupili, a co nemohli vzíti, buď zhubili, neb spálili. Když nabrali hodnou kořist, zase domů se navracovali. Jeden z nich se opozdil pro velkou tíhu, kterouž měl na koni, neb vzadu při sedle měl vak s velikou loupeží a před sebou na koni nesl pannu rodu velice vzácného. Když tato uzřela Petra zemana zevzdálí harcujícího za vojskem a poznala, že je Moravec, žádostiva byla, aby ji vysvobodil, ale že pomoci hlasem od něho žádati nesměla, aby to tryznitel její nespatřil, prosebně vypínala ruce. Petr, porozuměv tomuto znamení, přichvátal, pohana s koně svalil, a osvobodiv pannu, pojal ji za ruku, aby ji dovedl na místo pokojné.
Cestou panna veliké mu děkování činila, líbezně rozmlouvajíc, a když Petr takové prosby se osmělil, přislíbila mu jeho udatenství nahraditi, totiž, pokud by se zase ke svým navrátila, jej samého a kromě něho žádného jiného - v tom se živým Bohem dokládajíc - za manžela pojati. A sňavši prsten s ruky, jej rozlomila a na zdržení a pro větší pevnost jemu jednu polovici odevzdala. Skryv ji pak na bezpečném místě, Petr vrátil se k tomu místu, kde pohana srazil, aby vzal kořist a koně jeho; bylť pacholíkem chudobným a potřebným a také mínil, že se vkrátce navrátí a pannu do domova zavede.
Když odejel, přijel na to místo náhodou Božata Všebořic neb syn Všeborův, a uviděv tu sličnou pannu a dověděv se od ní, co a jak se s ní dálo, pojal ji z toho lesa a odnesl na Přerov. Cestou namlouval panně, aby pověděla svým, on že ji vysvobodil z moci pohanské, což mu dívka slíbila. Neb nevěděla, jak se Božata k ní chovati bude, a také ji to mrzelo, že Petr, když ho volila za chotě, pořáde jen měl pomyšlení na kořist, a nechav ji v lese, zase pospíchal na bojiště, ač v dobré paměti zachovala, že se Petrovi zaslíbila.
Božata tedy ji zavedl domů a všude se chlubil, že je jejím osvoboditelem, čemuž panna neodpírala, poněvadž již jednou to řekla na žádost Božatovu a řeč svou měniti nechtěla. Poněvadž sama jediná ve velkém statku, který na ni po otci spadl, zůstávala, rád by ji byl Božata za manželku pojal; ale panna zpočátku nechtěla, vždy čekajíc, že se Petr, jenž litoval více pohanského koně než jí, sličné a bohaté nevěsty, ohlásí. Když se Petr, nevěda ovšem jména jejího, neohlašoval, zaslíbila se konečně Božatovi. Tedy vznesl tento na přátele panniny žádost, aby mu k výprose a zamluvení panny nevěsty jistý den jmenovali, což oni s velikou laskavostí a ochotou učinili. A tak ten den u přítomnosti mnohých přátel, dožádaných z obou stran, panna Božatovi k stavu svatého manželství zamluvena a zasnoubena, aby ji za čtyři neděle pojal za manželku a po ní velký ten statek dostal.
Skrze přátele dožádané roznesla se po vší Moravě zpráva, že Božata pojme k manželství bohatou pannu, kterou vysvobodil z moci krutého pohana, a že den dodání nevěstina a svatebního veselí je jmenován. Tím se také stalo, že se Petr o jménu a bydlišti dívčině dověděl. K tomu dni jel tam také. Nedůvěřoval si sice, že by on jako chudý pacholík té bohaté panny mohl dosáhnouti, a také věděl, že mu přátelé Božatovi budou překážky činiti, ale že měl slib s přísahou, také tak zhola nechtěl ustoupiti.
Přišel s jinými do velké síně, kdež drahně přátel dožádaných bylo shromážděno a druh po druhu k panně přistupoval, aby jí štěstí přál. Za nimi přišed Petr, odevzdával jí polovici prstenu. Poznala svůj prsten a radujíc se, že přišel ženich její před Bohem vyvolený a zaslíbený, a smělost si vzavši, takto promluvila: "Prosím vás, milí přátelé, abyste ani mně, ani tomuto panoši křivdy nečinili. Onť sám zajisté je ten, který mě z moci krutého pohana vytrhl a jej zabiv do lesa uvedl; pan Božata však, náhodou se k tomu přihodiv, mě s sebou pojal a to pověděti rozkázal, že je mě sám pohanů obránil. A protož prosím, aby ten křivdy netrpěl, který hrdlo a zdraví pro svobodu mou vynaložil a jemuž jsem se ihned zamluvila, mocna jsouc sebe i svého jmění."
Božata zastyděl se a slova nepromluvil, přátelé pak, slyšíce dobrovolné vyznání dívčino a uviděvše také obě polovice prstenu, dávali panně za pravdu, chválíce stálost její. Nic jim nevadilo, že byl Petr chudobný, poněvadž tehda udatenství ještě mnoho platilo, a hned mu pannu dali. Tedy šel v těch zaprášených šatech, jak přijel, s nevěstou přeskvostně oděnou do kaple a tu ona mu za pravou manželku oddána. Na památku toho měli potomci jeho na štítech svých střelu na půlce prstenu a za ozdobu přílby dvě ruce vyzdvižené, jak panna pomoci od Petra žádala, a držící celý prsten.
|
