 |
August SedláčekŽenské čáry
V Lučanech byla bába, která měla pastorka jménem Straba. I ten připravoval se k boji, když Vlastislav chtěl táhnouti na Čechy. Poněvadž pak bába byla hadačkou a čarodějnicí, pravila ke svému pastorkovi: "Vím vaši bídu, Strabe, neb není vám jinak souzeno, než všichni že zhynete. Ty však, synku, chceš-li svůj živůtek zachovati, poslyš mé rady a jinak nečiň. Když vejdeš v boj, prvnímu, který tě potká, dej oštěpem sotku, a chutě vezma meč, ihned mu uřež uši a schovej do tobolky. Pak udělej před sebe k zemi to znamení mečem, jako bys ťal jednou mezi nohy a podruhé napříč. Pak ale, kdyby se kdovíco dělo, nestyď se běžeti, nýbrž utíkej, co tě nohy ponesou."
Tehda lidé neradi z boje utíkali, nýbrž jsouce mysli tvrdé, neústupné, setrvali, až buď padli, nebo zvítězili. Tak to udělali i Lučané kromě Straba, kterýž macoše věřil a tak to udělal, jak mu radila. Když se pustil do běhu, zdvihl se za ním a nad ním křik a hlomoz takový, jako by jej všechny pekelné mocnosti pronásledovaly. Ale pamětliv jsa slov "nestyď se běžeti" utíkal, co mohl. Když všecek uštvaný a uhnaný domů přišel, ejhle nové překvapení. Uzřel, ani nad ženou jeho kvílí a ji oplakávají. S podivením patřil na ránu, kterou měla v boce, již poznal jako od sebe danou, ale ještě více se divil, když viděl, že žena nemá uši a že ty uši, které vyňal z tobolky, přiléhaly k ráně. I pochopil všecko. I žena jeho byla čarodějnicí, a proměnivši se v muže, pomáhala straně vítězné.
|
